Člověk v tísni – propaganda pod pláštíkem charity

Sekce

• Titulní strana
• Homosexualita
• Propaganda
• Homosexualita a nacismus
• Pohlavní nemoci
• Homosexualita a pedofilie
• Oscar Wilde
• Homosexualita a zoofilie
• Léčba homosexuality
• Homosexualita a církev
• Homosexualita a skaut
• Rusko a homosexualita
• Příčiny homosexuality
• Kriminalita a homosexualita

Rychlé zprávy

Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí

Na internetu se nacházejí dva dobře zpracované materiály, ze kterých se dají vyčíst informace o rozsahu zneužívání dětí gayi.

05.02.2014 [19:42], pacer, Propaganda, komentováno 11607×, zobrazeno 641686×

Nebudu se zabývat jednotlivými detaily kampaně, ale samotným jádrem jejich homosexuální propagandy. Tímto jádrem přístupu k homosexualitě je definice homosexuality, kterou najdeme na webových stránkách Varianty, což je vzdělávací program Člověka v tísni. Totožná definice je uvedena též v „Informaci pro učitele“, vytvořené v rámci téhož projektu Varianty.

Úvodní část „Informace pro učitele“ vidíme na následujícím výřezu z této webové stránky:

Od A do Z lživá definice homosexuality propagandistické organizace Člověk v tísni.

První charakteristikou homosexuality podle této definice je, že se jedná o geneticky podmíněný stav.

V „Informaci pro učitele“ se sice dále v textu uvádí 4 skupiny teorií o vzniku homosexuality, což však autorům nebrání uvést v definici jako příčinu výlučně dědičnost. Ideologům Člověka v tísni je jasné, že odkazování na celou řadu vědeckých studií a teorií jim umožňuje zaštiťovat se vědou, ale zároveň dobře ví, že s odstupem několika měsíců po přednášce posluchačům ulpí v hlavě pouze několik málo informací, mezi které patří právě to, co bylo v nadpisu, v definici, v rámečku, co učitel nadiktoval žákům, aby si napsali doslovně do sešitu.

Tvrzení o dědičnosti homosexuality můžeme snadno vyvrátit s pomocí bohatě odkazovaných údajů v anglické Wikipedii v článku Biologie a sexuální orientace (Biology and sexual orientation), zejména v oddílu „Studie na dvojčatech“ (Twin studies).

Vysokou hodnotu mají zejména studie na jednovaječných dvojčatech (monozygotic twins), protože tito lidé mají stejnou genetickou výbavu a navíc prožili i období prenatálního života v jedné děloze té samé matky. Jsou tedy nejen geneticky totožní, ale zažívali společně s matkou v době těhotenství její nálady, stresy, onemocnění, byli společně intoxikováni alkoholem, nikotinem atd. Navíc pokud nebyli rozděleni ihned po porodu, což se stává velmi vzácně, tak se na nich projevilo i období společné výchovy v rodině. (I mezi jednovaječnými dvojčaty existují nepatrné rozdíly v genetické výbavě a drobné rozdíly v prostředí, ve kterém se nacházela v době prenatálního života.)

Studie na jednovaječných i dvojvaječných dvojčatech však ukazují, že vliv dědičnosti je překvapivě malý. Novější studie, které zohledňují, že do výzkumů mají tendenci se hlásit spíše dvojčata, kde jsou oba gayové, zjistily, že vliv dědičnosti se pohybuje okolo jedné třetiny. Mezi studiemi jsou velké rozdíly, Bearman and Brückner (2002) dokonce uvádějí shodu mezi mužskými jednovaječnými dvojčaty pouze 7,7 %.

Studie Stejnopohlavní sexuální chování ve Švédsku uvádí, že u mužů činil vliv dědičnosti 34 – 39 % a u žen jenom 18 – 19 %.

Souvislostí mezi homosexualitou a v dětství prožitým traumatem se v článku Dětské trauma souvisí s homosexualitou. No a co? zabývá David Hosier  a ukazuje tak na to, že homosexualita vzniká často pod vlivem prostředí.

Těmito studiemi lze spolehlivě vyvrátit tvrzení Člověka v tísni o genetické podmíněnosti homosexuality a naopak dokázat, že největší vliv na vznik homosexuality má prostředí.

Definice dále tvrdí, že se jedná o celoživotní a neměnný stav. Tak to nepochybně u některých homosexuálních jedinců skutečně je. Takových homosexuálů je však velmi málo, méně než jedno procento populace, zejména u leseb, kde je celoživotní výlučná orientace na ženy poměrně vzácná. Tímto tématem jsem se poměrně rozsáhle zabýval v článku Mýtus 4 % a tak na něj zájemce odkazuji.

Člověk v tísni však odstavec věnovaný výskytu homosexuality uvádí větou:

Nejčastěji uváděný výskyt homosexuality jsou 4% (až 10%) u mužů, 1% a více u žen.

Dále tuto problematiku probírají detailněji a uvádějí celou řadu studií s velikým rozptylem hodnot. Je však jasné, že hlavní poselství pro běžného žáka, studenta, nebo učitele je v té první větě, to znamená 4 % (možná až 10 %), u žen nejméně 1 %. Při zběžném optickém vyhodnocení vychází závěr, že pro celou populaci asi zhruba platí ta 4 % uvedená na prvním místě.

Abychom nějak dali do hromady ta 4 %, tak bychom do skupiny lidí, kteří mají něco společného s homosexualitou, museli počítat bisexuály, dále lidi kteří se sami cítí homosexuály jenom část svého života, případně i jedince, kteří s homosexualitou jenom experimentovali. Tímto je ovšem vyvrácena i ta část definice, která říká, že homosexuál dává přednost stejnému pohlaví. Co když má rád sex s muži i s ženami, nebo si to s chutí rozdá se zvířetem?

Podvodem je tedy i tato část definice, která definuje homosexualitu jako celoživotní a neměnný stav.  Pro 4 % taková definice rozhodně neplatí, maximálně pro 1 % populace.

Poslední definiční charakteristikou homosexuality podle Člověka v tísni je, že „takto vytvořený vztah se svojí kvalitou plně vyrovná vztahu heterosexuálnímu“.

Jaké jsou podstatné charakteristiky pro určení kvality heterosexuálního vztahu? Osobně bych bez přípravy řekl, že záleží na tom, do jaké míry jsou si lidé věrní a jsou si navzájem oporou, na lásce, vzájemném porozumění, stabilitě vztahů, nakolik se podílejí na společné péči o děti a společném zabezpečení rodiny.

Při pohledu na statistiky o gayích však zjišťujeme, že homosexuálové běžně vystřídají za život stovky partnerů, někteří i tisíce. I v případě, že s někým pár let žijí, si obvykle nechávají volnost k sexu s jinými partnery. Mezi gayi je téměř nemožné najít páry, které jsou si věrné po více let. Sexuologické a sociologické údaje o promiskuitě gayů jsou spolehlivě potvrzeny medicínskými výzkumy, které dokazují extrémní rozšíření mnoha druhů sexuálně přenosných nemocí (pohlavních nemocí) mezi gayi.

Také pojítko v podobě dětí, kdy se v rámci heterosexuální rodiny vytváří mnohem komplexnější soustava mezilidských vztahů, v homosexuálních párech chybí.

Někdo by mohl namítnout, že definice je pouhá teorie, která není pro praktické řešení problémů každodenního života a postavení gayů ve společnosti podstatná. To je však velký omyl.

Každý ze tří prvků definice má hluboký smysl pro homosexuální propagandu. Tím že nebohým učitelům, žákům a studentům vštípí představu o dědičnosti homosexuality se již dopředu vyvrací možnost léčby. Takto také  staví všechny odpůrce homosexuální propagandy do role zločinců; je to přece stejné, jako kdyby napadali od narození postižené vozíčkáře za to, že nepracují a společnost je musí živit.

Tvrzení o celoživotním a neměnném stavu má opět tu funkci, že popírá možnost léčby a staví homosexuály do role nezaslouženě pronásledovaných.

Definování homosexuálních vztahů jako rovnocenných s heterosexuálními vyvrací, že by se chovali jinak a byli povahově odlišní od heterosexuálů. Tím se kromě jiného připravuje půda pro prosazení adopcí dětí homosexuály a obecně pro jejich neomezený přístup k dětem mužského pohlaví. K tomu je třeba jasně říci, že informovaní lidé, kteří lobbují za uzákonění adopcí dětí do superpromiskuitního prostředí gayů plného pedofilů a za jejich volný přístup k dětem, jsou bestiální zločinci. Snahy o vyčlenění nepiofilů, infantofilů, hebefilů a efebofilů z kategorie pedofilů nic nemění na tom, že jsou to pořád kriminálníci. (Závažnost jednotlivých případů samozřejmě musí zhodnotit soud.) Na první pohled by se mohlo zdát, že s blížící se dospělostí se snižuje škodlivost sexuálního styku s dětmi. Tak jednoduché to však není. Pokud nedochází ke zranění nebo vyvolání bolesti, což je však nejběžnější situace, potom zneužívání dětí infantofily (podle Davida Greenberga je vzrušují děti do pěti let) může zanechávat menší následky, než zneužívání efebofily, protože malé děti si sexuální zneužívání nemusí později vůbec pamatovat.

Už jen na základě od A do Z lživé definice homosexuality Člověka v tísni je jasné, že tato organizace je pouze jedním z nástrojů zahraniční politiky, pomocí kterých se uvadající západ snaží izolovat a oslabit sílící východ. S postupem druhé dekády 21. století se tento geopolitický zápas proměňuje v zoufalý boj o holé přežití a tak se západ začíná uchylovat k  jakýmkoli prostředkům, i když částečně se jedná o pouhý projev setrvačnosti liberální ideologie.

Člověk v tísni, společnost založená třemi zakladateli: Českou televizí, Jaromírem Štětinou a Šimonem Pánkem, současným ředitelem, se svým šikovným maskováním za charitativní činnost k realizaci geopolitických cílů hodí. Zdroje financování, které tečou převážně od státu a EU, jasně ukazují, kdo v této organizaci rozhoduje, nehledě na to, že Česká televize je v podstatě státní institucí. Skladba příjmů této organizace s rozpočtem 628 milionů korun je přehledně strukturována ve výsečích následujícího grafu:

Člověk v tísni – "zahraniční agent" prosazující geopolitické zájmy západu.

Jak vidíme ze zdrojů financí a především z propagandistického zaměření Člověka v tísni, tak je nanejvýše žádoucí, aby se tato organizace v Rusku zaregistrovala, jak je to tamními zákony požadováno, jako „zahraniční agent“.

Ruský zákon z roku 2013 zakazuje šířit mezi dětmi informace směřované k podpoře utváření homosexuálních vztahů, o tom, že homosexuální vztahy jsou rovnocenné s tradičními heterosexuálními vztahy, vyvolávat dojem, že takové vztahy jsou atraktivní, vyvolávat u dětí zájem o takové vztahy atd.

Pokud tedy zaměstnanci Člověka v tísni šíří v Rusku informace, které obsahuje výše uvedená definice homosexuality a informace, které z takové definice logicky vyplývají, potom je třeba ruským bezpečnostním složkám jedině doporučit, aby každého zaměstnance Člověka v tísni, který se na tom podílí, v souladu se zákonem neprodleně zatkli, pokutovali a vyhostili.

Je však také třeba odpovědět na vážné námitky vznášené proti represivnímu postupu. Proč by Rusové měli někoho zatýkat a pokutovat? Nebylo by naopak známkou morální převahy vypořádat se s propagandou, pokud je prokazatelně lživá, formou argumentace a diskuse?

Obrovská propagandistická síla Hollywoodu a vůbec celého komplexu západních masmédií dnes prostupuje do každého sebezapadlejšího koutu světa, natož tam, kde má většina domácností internet. Nesmíme zapomínat, že propaganda v moderním slova smyslu nemá svůj původ u Ejzenštejna, nebo jeho obdivovatele Goebbelse, ale že se zrodila za prezidenta Wilsona, v prostředí Creelova úřadu, jehož úkolem bylo přesvědčit Američany o nutnosti vstupu do války. Pokud by měl někdo o tuto problematiku zájem, tak zrod a logiku představ o potřebě usměrňování demokratické společnosti novými prostředky skvěle popsal Edward Bernays v knize přiléhavě nazvané „Propaganda“. Od vzniku moderní propagandy uplynulo již téměř sto let a za tu dobu byla právě v tomto prostředí svého zrodu dovedena k vysokému stupni dokonalosti. Dnes prostupuje většinou americké filmové a televizní produkce, která se jako záplava valí do celého světa. Šíření informací na straně jedné se doplňuje s děsivě dokonalým systémem sběru informací na straně druhé, jak dnes vychází najevo například díky odhalením Edwarda Snowdena. Fenoménu Hollywoodu, hlavní indoktrinační centrály západního světa a příčinám jeho monstrózního vlivu se budu věnovat později, takže zatím ponechám tato tvrzení bez důkazů.

Proto si myslím, že ruský zákon na ochranu dětí a dospívajících je přiměřený a potřebný. Není žádoucí dětem do určitého věku vysvětlovat statistiky o promiskuitě a promořenosti gayů, problematiku análního sexu, fistingu, BDSM a další lahůdky gay subkultury, což uvádím jen namátkově jako příklady argumentačně důležitých témat v polemice s homosexuální propagandou.

Zákon vytváří určitou hráz proti homosexuálnímu smogu, který by se při dostatečné koncentraci, pod líbivým pozlátkem hollywoodských hvězdiček a s nádechem rebelantství mohl pozvolna mladým lidem vstřebávat pod kůži. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou a zejména snadno ovlivnitelné děti a dospívající, kteří jsou zároveň nejčastějšími návštěvníky kin, snadno přijmou určité hodnoty za vlastní.

Lidé z vedení Člověka v tísni jasně předvedli, co jsou zač. Svojí lživou propagandou otevírají prostor pro zločiny na dětech a celou řadu dalších společensky škodlivých jevů. Nemyslím si, že by se Rusové jen tak snadno zaprodali za pár mrzkých grošů od české vlády, ale je třeba dávat si pozor i tady ve střední Evropě, protože hlavním cílem Člověka v tísni je poštvat lidi proti Rusku.

Dodatečně jsem zjistil, že spoluzakladatel Člověka v tísni Jaromír Štětina byl spolupracovníkem STB. http://slepeckahul.pecina.cz/2010/01/senator-stetina-byl-dobrovolnym.html

Štětina se dnes vymlouvá, že podepsal spolupráci, aby kryl protistátní aktivity. Na druhé straně tehdy uvedl, že jeho babička byla zakládající členka KSČ, otec členem KSČ již v předválečném období a on sám členem závodního výboru KSČ. Už jenom z počtu zahraničních cest je jasné, že se mu za komunistického režimu nedařilo špatně, a to ani po roce 1968, kdy byl z KSČ vyškrtnut.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

«   1 ... 140 141 142 143 144 145 146 147 148 ... 291   »

Přihlásit

Aktuální články

• Krušnohorský kanibal Detlev Günzel je také homosexuál
• T. G. Masaryk o pederastii Oscara Wildea: Je to svinstvo a smrt
• Pederastie a homosexualita
• Proč Hitler zpřísnil tresty za homosexuální styk
• Další varování před zneužíváním dětí homosexuály z Gemini a CEDU
• My máme právo na homosexuální orgie, vy máte povinnost platit
• Homosexuální zneužívání chlapců v Německu
• Homosexuální zneužívání v americké armádě na vzestupu
• Homosexuální sérioví vrazi a příčiny homosexuality v knize Andreje Drbohlava
• Lidský T – lymfotropní virus HTLV u homosexuálů a transsexuálů
• Papilomaviry (HPV) u homosexuálů
• GEMINI - sdružení dětí, mládeže a dospělých popularizuje antickou pederastii?
• Karel Vašíček, homosexuální pedofil v kroužku radioamatérů
• Ester Janečková pokračuje v trestuhodné funerální show
• Čeští gayové - nový rekord v šíření HIV
• Gay-Palach, nebo dítě, jehož problémy nikdo „neřešil“?
• Homosexuální vrah Trynkiewicz - Satan z Piotrkowa
• Člověk v tísni – propaganda pod pláštíkem charity
• Dětské trauma souvisí s homosexualitou. No a co?
• Homosexuální struktury ve Vatikánu jsou bezpečnostní hrozbou.
• Židovský porno-mogul versus nejznámější ruský gay aktivista
• Gay metastázy v Ruské pravoslavné a Římskokatolické církvi
• Je Putin jedním z nás?
• Transgendeři - ještě promořenější než homosexuálové
• Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí
• Junák – svaz skautů a skautek vytváří podmínky pro zneužívání dětí homosexuály
• Herpes virus asociovaný s Kaposiho sarkomem u homosexuálů
• Globální šíření HIV homosexuály
• S Papežem proti homoherezi
• Syfilis – AIDS předantibiotické éry novověku
• Mýtus 4 %
• Léčba homosexuality související s kongenitální adrenální hyperplazií
• Láska, která si netroufá vyslovit své jméno (2.část)
• Zoo pro zoofily
• Srdce gayů by se měla pálit (někdy)
• Láska, která si netroufá vyslovit své jméno (1.část)
• Homosexuální prostituce dětí a dospívajících v Čechách
• Homosexuální nekrofilové se konečně dočkali!!!
• Homosexualita, bestialita a zoofilie v knize Hani Miletski
• Dětská homosexuální prostituce a homosexuální prostituce dospívajících

Hledat

Kontakt

post@homosexualita.eu

Kdo má poštovního klienta klikne na emailovou adresu výše. Jinak adresu zkopírujte a vložte do adresní řádky emailu.

Náhodný obrázek