Sekce » Oscar Wilde

Pavel Čermák

Za druhou nejvýznamnější osobnost českých dějin, hned po Karlu IV., bývá označován Tomáš Garrigue Masaryk. Kdekdo se i dnes hlásí k jeho odkazu, včetně mnoha politiků. Pokud se však podíváme na Masarykovy názory, tak zjistíme, že se často radikálně liší od těch, které současná mocenská elita a velká část společnosti zastává, nebo brzy zastávat bude. Dobře to vidíme na procesu s Oscarem Wildem v roce 1895, ke kterému se Masaryk vyslovil pod pseudonymem Sursum.

dokončení článku: Láska, která si netroufá vyslovit své jméno (1.část)

Nedal si pokoje, dokud mne nezatáhl do bordelu. Podle způsobu, jímž to říkám, mohlo by se zdát, že jsem dělal nesnáze; ale nikoli, zakládal jsem si na tom, že si již nic neodpírám, a následoval jsem ho tedy bez velikého zdráhání do „Hvězd Andalusie“, jakési to taneční kavárny, na níž nebylo nic arabského, ba ani španělského, a jejíž sprostota se mi ihned zhnusila.

Věta „láska, která si netroufá vyslovit své jméno“ (the love that dare not speak its name)
pochází z básně Alfreda Douglase, homosexuálního milence Oscara Wildea. Wilde jí použil při své obhajobě před soudem a od té doby se stala jedním ze symbolů homosexuálního hnutí. Wilde má v dnešní společnosti tak vysoký kredit, že jej profesor Jan Keller nedávno označil za anglického aristokrata ducha. V představách dnešního vzdělaného člověka Wilde spočívá kdesi hodně vysoko, ve společnosti velikánů umění, pokroku a humanismu.